Cesta do věčných lovišťaneb Další jalové myšlenky lenivého člověka

Proč ten název?

Publikováno 07.07.2016 v 13:35 v kategorii Zápisky, přečteno: 26x

Protože každý život je jen cestou ke konci. Kam se vydá duše potom, to záleží na ní, co si celý život představovala. Je to lákavé - volné pláně, širá krajina, žádné hranice, žádný držkopád, žádný strach z nedostatku sil, z hodnocení … prostě ráj, jen bez té svatosti a svíček a chvalozpěvů. A zástupů jiných spasených duší.

Můj život se tak nějak pokroutil, že mě nikdo nepotřebuje, a tak s ním můžu nakládat všelijak. Můžu být sprostá, zlá, urážet, a nikoho to nebude zajímat. A stejně tak můžu být svatá a efekt bude stejný. Každému to bude fuk. A tak je na mně, jak se budu chovat a jak budu jednat. A moje lenost mi nabízí jednoduchou cestu - jednat v souladu se svým svědomím. Ach jo. To znamená být slušným, čestným a spořádaným člověkem. Podle mých norem a měřítek, podotýkám. Nic mě nenutí dělat sviňárny, myšky a kličky, aby se moje “rodina” měla líp. Nic mě k tomu nenutí a tak žiju až odporně Hojerovky a Hujerovsky. Co už nadělám. Někdy je to dost nuda, ale je to bezpečný a jistý. Když už chci nějaké to dobrodrůžo, konám dobro, většinou tajně. Jednou jsem dokonce sbírala odpadky v lese, když nerostly houby. To aby ta věčná loviště byla čistá, bez překážek …

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?