Cesta do věčných lovišťaneb Další jalové myšlenky lenivého člověka

Tichý večer jazzu

Publikováno 07.07.2016 v 13:38 v kategorii Zápisky, přečteno: 30x

Podvečer, trocha plků a tlachů na chatu s Amálkem, jazz, letní stmívání … měla by to být pohoda. A je, jen není dokonalá. Cosi mi brání, nějaké podprahové napětí. Z nepříjemností na stavbě, které musím v pondělí nakousnout? Z hnusu nad vlastní neschopností, ať už to slovo představuje cokoliv? Nepohodlí vlastní postele? Nespokojenost nad věčnými lžemi při “nezvtahování” s Amálkem? Nebo je to jen to věčné švidrání přes poškrábaný brejle? Je cosi nepříjemného ve státě Dánském, co mi kazí požitek. Místo abych byla spokojená s příjemným večerem, hledám na něm hnidy a nimrám se v tom. Proč to dělám? Občas si nerozumím a mrzím se za to na sebe. Tohle a k tomu ještě “škatulkování”, tj. třídění a ukládání do boxů, přepravek, škatulek a krabiček, ať skutečné či jen pomyslné, předznamenávají mrzoutění delší, tj. depku. Jak to slovo nemám ráda, tak v těchhle stavech sedí. Ano, jsem depkař a neužívám si to.

Ještě mám v záloze pár triků, jak bubáka ošálit a oslabit. Je ale někde poblíž a kouká. Nejsem úplně v pohodě. Leč dost to podtrhuje počasí a nejistý červený cyklus. Zítra bude líp, si říkám, páč se má zase ustálit počasí, bude práce a kafe se sušenkami. Neutíkám před bubákem, docela často s ním mluvím napřímo a se i dost dozvím, ale dnes se mi nechce. Dnes bych chtěla jen odpočívat a užívat si večerní tajemno jazzu. Chybí tomu vínko, svíčky a jiné módní doplňky. Má to jakýsi nakyslý podšmak. A já mám chuť ho vypátrat, třeba se to vyčistí. A vlastně to dělám, psaním se otáčím bubáku v ústrety a on se stahuje z dohledu. Tak tedy vyčistit zuby na to nakyslo a hurá pro třešně jako že to je to vínko. Když už nejde brát věci vážně, je na čase je brát nevážně.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?